Historie Sonyk Bel

Neděle - dvacátý den dvanáctého měsíce roku 1998:

Když přemýšlíme, co o tomto dnu napsat, dochází nám, že toho vlastně nebylo mnoho, co se stalo. Žárovka v naší zkušebně svítila jako vždycky, komba jako vždycky vrčela a za oknem, vycpaným skelnou vatou, vzduch zhoustlý a promrzlý tak, že do něj cigaretový kouř pronikal až příliš snadno. Když je však člověk něčím naplněn, když má v sobě nekompromisní VIZI, chladno se změní v žár a vůbec všechno je najednou barevnější. A my jsme ten den byli naplněni stejně tak. Naplněni těmi osmi znaky, za nimiž však pro nás bylo ukryto daleko víc. Dlouhá mlhavá cesta plná smutných i šťastných okamžiků. Plná nadějí a pak zklamání. A pak zase nadějí. Byl to tedy zrod něčeho, co v té době ještě neexistovalo, ale nyní už to žije, byť ještě né v úplně dokonalé formě.

Spousta lidí se nás ptá, jak to všechno začalo. Jak jsme se dali dohromady, a proč jsme začali dělat hudbu. Je to jednoduché. Prostě se s naprostou samozřejmostí potkaly tři kreativní duše, jejichž sny byly dost podobné. Bylo jasné, že spolu budeme NĚCO tvořit. Že to nejúžasnější je hudba, na to jsme přišli až po chvíli. Kdyby hudba neexistovala, možná vytváříme něco jiného. Ale stále spolu. vj

První půle roku 1999:

Koncem zimy a takřka celé jaro jsme v hloubi naší zkušebny a tvoříme první skladby. Jen sem tam odskakujeme vše při cigáru probrat na nedalekou Komendu. Byl to prostě začátek. Zjišťujeme, jak hluční jsme schopni být, a do jaké míry energetického kontrastu to vše funguje. Jak jemnými vlákny naše hudba drží při sobě zjišťujeme takřka v okamžiku.

Druhá půle roku 1999:

Udržujeme směr naší cesty. Skladby se však mění. S blížící se zimou začínáme být čím dál více melancholičtí. Často hrajeme jen při zářících diodách zesilovačů. Atmosféra při tvorbě je pro nás velmi důležitá. Tvoříme pomalé skladby s prudkými výbuchy. Začínáme se přesvědčovat o tom, že je to to pravé.

Konec zimy a počátek jara roku 2000:

Jednoduše tvoříte ve zkušebně ty rozdrásané skladby jako zima samotná a najednou s příchodem toho nového jarního vzduchu pocítíte nutkání do něčeho vyjímečného se pustit. Do něčeho nejméně stejně tvůrčího. Během několika květnových dní tvoříme naši první nahrávku Demo společně s prošedivělou technikou přímo ve zkušebně. Jen my tři a nikdo jiný. Vše je naprosto volné, tak, jak to chceme.

Když poslouchám naše první album, jsem plný neskutečných pocitů. To není jako stará fotka, která ti řekne, jak jsi vypadal. To ti řekne, jak jsi se cítil - jak jsi myslel. vj

Od léta až do zimy skládáme. Zima na nás má vždy velký tvůrčí vliv. Jsme velmi senzitivní vůči okolním vlivům. Skladby jsou čím dál energetičtější, což začíná být okolí zkušebny možná na obtíž.

Jaro 2001:

S touhou po více decibelech přichází nutnost změnit zkušebnu. Proto přichází rozloučení s tou dosavadní. Necháváme za sebou vzpomínky a prázdnou Komendu. Nová zkušebna se nachází v areálu OSP. Všude spousta opuštěných budov. A my uvnitř jedné z nich v malé útulné garážce s označením D208. Nové místo dává naší tvorbě naprosto novou tvář. Skladby jsou najednou jiné. Barvitější, s více motivy. Začíná nás přitahovat střídání hudebních barev a nálad. V červnu 2001 točíme v kobeřickém studiu James dvoupísňový singl Chmura pro AltRock 1, a uprostřed léta se pak zavíráme na 208ičku a točíme nahrávku Solarium. Opět zjišťujeme, že zkušebnové natáčení nám dává naprostou svobodu a nenarušuje atmosféru, ve které skladby vznikaly. Nadruhou stranu to však s sebou přináší o poznání horší zvuk. Podzim a zimu 2001 pak věnujeme koncertování po opavských klubech.

Na počátku roku 2002

ještě sem tam koncertujeme, ale hlavně zase tvoříme nové skladby. Nedá se říct je pak počátkem jakési nové proměny naší hudby. Přes léto 2002 se tedy bráníme mnoha koncertům, místo toho se věnujeme intenzivní tvorbě. Skladby jsou teď hodně zatěžkané, syrové a hodně melancholické. Dáváme dohromady předělanou verzi Námi plný, tvoříme Sobotu odpoledne. Hlavně připravujeme materiál pro první studiovou déle-hrající nahrávku. Na základě tohoto pak v září 2002 u Patrika Benka tvoříme desku Komplexikon. Ta je velmi chladná a pomalá, posunuje "sonykovský" zvuk zase o kousek dál. Patrikovo studio a jeho okolí je naprosto intimní záležitostí. Všude klid a naprosto pokojná atmosféra, která dozajista pozitivně ovlivnila výsledek.

Ke konci roku 2002

se pak kromě skládání připravujeme na koncerty, specielně pak na křest Komplexikonu. Na jaře 2003 tedy v Opavské Mrkvi křtíme Komplexikon. Jako hosté vystoupili Červeným vrchem, kteří nám desku pokřtili, a které máme mimo jiné velmi rádi.

Koncem jara

opouštíme zkušebnu D208. Je nám smutno, ale změna prostředí je nutná. OSP v nás zanechala nesmazatelné stopy. Strávili jsme zde dva roky pro nás mimořádně tvůrčího období. Je však čas posunout se zase kousek dál. Nová zkušebna je protentokrát situovaná více mimo městský šum. Místo je to velmi inspirativní. Hned, co jsme se aklimatizovali, začínáme tvořit.

Léto 2003

je tak opět v předznamenání skládání. Z archivní kazety ještě z 208ičy objevujeme dávno zapomenutý rif a vytváříme z něj skladbu "Bratr".

Objevit někde na staré pásce nějaký zapomenutý motiv je skvělý zážitek.vj

Na přelomu let 2003 a 2004

se opět zavíráme do studia PatBen a tvoříme nahrávku třech písní - Sestřičkám. Jedná se pouze o zvukový experiment. Pokoušíme se zejména posunout hranici našeho studiového zvuku zase o trochu dál. Na jaře a v létě párkrát koncertujeme v Opavě, zejména však tvoříme zbrusu nové skladby. Konec léta a začátek podzimu 2004 pak využíváme k plánovanému nahrávání těchto skladeb. Nahrávka pojmenovaná Nesmír Néé vzniká v naší zkušebně za skromných technických podmínek. Konec roku 2004 věnujeme dokončení nové nahrávky a k realizaci nových plánů, týkajících se hlavně technického obohacení naší tvorby.

Následující rok 2005

začíná období silných konfrontací. Máme za sebou kontroverzní Nesmír Néé a sérii koncertů, která byla v předznamenání tohoto alba.

Čas, kdy vznikal Nesmír a následující období, bylo poznamenané faktem, že jsme my tři jako celek začali fungovat s daleko větší zvukovou energií. Všechno do sebe tak nějak lépe zapadalo a kompletně to znělo jako jeden ne dobře naladěný, zato kompaktní nástroj. Začali jsme se vyžívat v nekompromisně syrových linkách postrádajících jakýkoliv optimizmus a pozitivní barvitost. Melodická pozitiva ala Solarium byla tatam. Místo nich nastoupily hutné jedno až dvoustrunné rify, jejichž masivní energie nás motivovala k ještě většímu odklonu tímto směrem. Háček byl v tom, že jsme to samozřejmě do Nesmíru ani na koncertní pódia nebyli schopni přenést. Všechno fungovalo tak jak mělo jen a jen ve zkušebně. vj

Rok 2005

věnujeme koncertům, načež se na podzim účastníme Setkání kytaristů v Ostravě. S velkou radostí si (množná s trochou štěstí) odvážíme výhru v podobě účasti na Colours of Ostrava a několikadenního prostoru pro nahrávání v Českém rozhlase Ostrava. Přelom roku 2005 a 2006 tedy trávíme v nahrávacím sále Českého rozhlasu a v hloubi studia U.FON na FaVU v Brně, kde pracujeme na v pořadí druhém studiovém albu Tenké struny. Výsledný materiál si pak odvážíme, abychom poté během celého roku 2006 pracovali na mixu a úpravách. Současně vystupujeme na mnoha koncertních pódiích, zvláště pak na několika vernisážích opavských umělců.

Vystoupení na vernisážích je věc, které si opravdu velmi cením. Rádi podporujeme umění, a to nejen hudbu. Vždy budu rád, když budeme moci podpořit nějakého mladého umělce nebo se stát součástí něčeho, kde je umělecký záměr na prvním místě. vj

Konec roku 2006

trávíme ve zkušebně, na koncertech, ale hlavně sbíráme síly na následující rok 2007, od kterého možná trochu čekáme.